Mezi jednotky, které se vyznačovaly svou brutalitou a hrůzným počínáním, se řadí také protipartyzánské jednotky Edelweiss. I když se středem jejich zájmu stalo Slovensko, jejich krutost pocítili i obyvatelé Moravy…

Edelweiss byla speciální protipartyzánská jednotka, jejíž jádro tvořil speciální oddíl Slovenské pracovní služby (SPS). Speciální vojenský a zpravodajský výcvik, který vedli němečtí instruktoři, se zaměřoval především na organizaci a následné uskutečňování partyzánských akcí, na zvládnutí obsluhy zbraní různých druhů a typů, na manipulaci s výbušninami, na všestrannou sabotáž, obsluhu radiostanic atd. Mezi členy patřili jak Slováci, tak i Češi.

4. listopadu 1944 slovenské ministerstvo obrany vyšlo vstříc velitelovi německých okupačních vojsk generálovi Hoflemu a rota SPS byla organizačně podřízená velitelovi jednotky „Abwehrgruppe 218“ majorovi Ervínovi von Thun–Hohenstein. Ve skutečnosti se speciální oddíl SPS stal neoddělitelnou součástí „Abwehrgruppe 218“ až po absolvování výcviku v Žilině a úspěšných protipártizanských akcích v okolí banskoštiavnického Počúvadla a na lokalite Jabloňov–Nová Baňa ve dnech 19. – 26. listopadu 1944.

Velitelem slovenské jednotky Edelweiss se stal povstalecký důstojník kpt. Ladislav Nižňanský, který 16. prosince 1944 zúžil přísnou selekcí SPS počet kandidátů na 130 mužů. Poradcem velitele Nižňanského byl eldwebel Josef Nowak–Ulrich a duchovným radcem Fridrich Zelina. Je známo, že se oddíl skládal ze tří pěších a minometných čet. Každou četu pak tvořily tři mužstva, přičemž každé mělo 3– 13 mužů.

Štáb jednotky tvořili především němečtí fašističtí vrahové ukrajinského národa, příslušníci špionážní divize Brandenburg. Přesto zpočátku nosili uniformy Wehrmachtu a později Waffen– SS. Výjimkou nebyly také slovenské uniformy vz. 30, které členové Edelweiss oblékali. Ty jim dodávala slovenská armáda ze skladů v Trnavě.

Edelweiss představovala pestrou směs vlastizrádců různých národností, kterou tvořili nacionální živlové, deklasovaní zločinci, fašisticky a nábožensky zvrácení jednotlivci a mladí zvrhlíci z řad zdemoralizované slovenské mládeže. Navíc měli nárok požívat práva německých vojáků. Za teroristické, špionážní a perzekuční zásluhy dostávali od fašistických kolegů medaile pro východní národy a byli navrhováni na vyznamenání řádem Železného kříže. Kromě měsíčního žoldu ve výši 500 korun měli také nárok na zvýšený příděl potravin, alkoholu a cigaret. Jako bonus při účasti na akci byla možnost zkonfiskovaní zabaveného majetku a cenností zavražděných.

Jednotka Edelweiss se také honosí hrůzostrašnou statistikou. Během cca 50 akcí uskutečněných po celém středním a východním Slovensku bylo fašisty zavražděno na 300 osob a přes 600 lidí bylo vydáno do rukou bezpečnostní policie SIPO, bezpečnostní služby SD a odboru I–s 178. divize Tatra. Většina zadržených se domů už nikdy nevrátila.

Vlna teroru započala v průběhu protipartyzánských pročesávacích akcí do Zázrivej a Hornej Štubne v říjnu 1944. V dalších čtyřech měsících bylo zasaženo i okolí Bánské Bystřice, Zvolena, Kremnice, Blatnice, Brezna, Banskej Štiavnice, Oslian, Ilavy, Handlovej, obec Podhradie, Prochoť, Dolné Vestenice a okolie Novák.

Sérii zločinů ve středním Slovensku uzavíraly brutální vraždy civilního obyvatelstva v v Ostrom Grúni a Kľaku v bývalém okrese Sv. Kríž nad Hronom (Žiar nad Hronom). Tyto jednorázové krvavé zločiny nemají pro svoji krutost a obludnost obdoby. Oběťmi se stali starší lidé, ženy a děti, které fašisté označili za partyzánské pomocníky.

Přepad Ostrého Grúňa a Kľaku oddíl Edelweiss naplánoval na 21. ledna 1944. Akci předcházelo prověření vyhlédnutých objektů a zesumírování informací fašistických zpravodajců bezpečnostní policie.

Vrahové z jednotky Edelweiss společně se speciální jednotkou SS, která byla vyzbrojena samohybnými děly a obrněnými vozidly, a stočlenným oddílem Heimatschutzu z uvedených obcí, přepadli nejdříve Ostrý Grúň, kde v domě Izidora Debnára a v okolních domech zavraždili 62 osob.

Po krvavém masakru alkoholem opojená banda vrahů vtrhla do Kľaku, kde povraždila dalších 82 osob. Krutost neznala mezí a slitování neměli ani s dětmi. Tříměsíční Jozefinku Haringovou hodili o stěnu domu a její matku zastřelili, stejně dopadl i zbytek rodiny.

Neobyčejně krutému výslechu byl podroben 21letý partyzán Martin Herka v Hornom Kľaku. Rozřezali mu chodidla, na více místech stáhli kůži z těla, odřezali uši, jazyk, nos, vypíchli oči a nakonec ho ještě živého hodili do plamenů hořícího domu. V Hornom Kľaku dále zavraždili partyzány Jakaba a Boroša. Ostatní obyvatele vyhnali do zimy a seřadili je u kaple, kde všechny postříleli.

Z neznámého důvodu však po příchodu motospojky, která doručila telegram velitelovi výpravy, fašisti opustili od dalšího vraždění a omezili se na vypleňování a vypalování obcí. Obyvatele pak násilně evakuovali. Celkově bylo v těchto dnech zavražděno 146 lidí (z toho 56 žen a 38 dětí). Při opakovaném útoku 24. ledna 1945 vypálili 112 domů a 78 hospodářských budov v Ostrom Grúni a 132 domů a hospodářských budov v Kľaku.

K 29. lednu 1945 uvolnil mjr. von Thun–Hohenstein z Abwehrgruppe 218 celkem 70 příslušníků speciální jednotky SPS kvůli duševní krizi ze spáchaných zločinů. V únoru 1945 pak nevyšel kamuflovaná provokace, jejímž cílem bylo zlikvidovat Hurban kpt. Miloša Uhra z 2. Československé partyzánské brigády J. V. Stalina. Vše si vynahradili v následujících měsících vraždami obyvatelstva v Novém městě nad Váhom, kde na 12 dní soustředili svůj represivní útok, koordinující s německou střeleckou rotou.

důlní zařízení v Novákách. V oblasti Nitranské doliny od 28. listopadu byla proti partyzánům nasazena proslulá jednotka–SS Edelweiss a jednotka Oskara Dierlenwangera…

Tato divize byla založena jako 10. tankový pluk. Panzerdivision nové německé armády v roce 1959. Původně se skládala pouze z obrněných jednotek, nyní však velí i poslední německé horské bojové jednotce. Z tohoto důvodu se odznak Edelweiss stal dalším běžně používaným znakem označujícím příslušnost k této formaci. 10. tanková divize je součástí stálého německého příspěvku do Eurocorps, druhým je německý příspěvek do Francouzsko–německé brigády, která byla divizi podřízena až do roku 2006.